Občas je fajn naordinovat si STOPku a ohlédnout se do zpětného zrcátka. Mých několik posledních měsíců byla radost ze všedních dní zahalena v pavučině strachu, nejistoty, obavy z neúspěchu, strachu z nového, nejistoty, co všechno zvládnu.
❓Váhala jsem, co chci dál pracovně, jestli jsem udělala správné rozhodnutí a bude nás to všechny společně bavit. Proč jsem vlastně kývla na tuhle cestu, když můj ideál je ještě o kus dál?
↪Když otočím tuhle minci na druhou stranu, objeví se docela jiný příběh. Je tu parta zajímavých lidí. Ti, kterým já můžu dát kus ze sebe a oni zase něco mě. Vidím hodně praktické fungování v duchu něco potřebujeme vyřešit, tak jaký krok jdeme teď udělat? Vidím lokalitu, která mě vytrhla ze zajetých kolejí a inspirovala mě k tomu, abych neplakala nad tím, co už nemám, ale dívala se, co nového se otevírá. Je tu obor, kterého jsem se plna předsudků stranila a realita je hodně vzdálena od těch mých myšlenek. Prostě a jednoduše, vím, proč jsem právě tady.
⬆️ Proto je tak super se zastavit a vidět, co je zrovna teď. Proto je tak super mít kolem sebe lidi, kteří mi bez nějakého násilí pomáhají vidět to podstatné. Nebát se a prostě jet, i když si někdy odřu kolena…
V tenhle den na mě vyskočily i poznámky, které jsem si dělala s nosem zabořeným do knih Robina Sharmy. Každý den můžeme psát další kapitolu své knihy zvané život. A když se nám nelíbí hnee úvod kapitoly, můžeme otočit list a vidět úplně něco jiného…
✅ Jak bych prožila tento den, kdybych věděla, že je můj poslední?
✅ Za co mám být vděčna?
✅ Jakou jednu věc bych mohla dnes udělat, aby byl můj život neobyčejný?
✅ Co mohu udělat pro to, aby byl dnešek neuvěřitelně zábavný?
✅ Jak mohu dnes někomu pomoci?
Vzhůru do života s odřenými koleny, ale úsměvem na tváři ????
