STOP, tady neparkovat ...

#

Občas je fajn naordinovat si STOPku a ohlédnout se do zpětného zrcátka. Mých několik posledních měsíců byla radost ze všedních dní zahalena v pavučině strachu, nejistoty, obavy z neúspěchu, strachu z nového, nejistoty, co všechno zvládnu.


Váhala jsem, co chci dál pracovně, jestli jsem udělala správné rozhodnutí a bude nás to všechny společně bavit. Proč jsem vlastně kývla na tuhle cestu, když můj ideál je ještě o kus dál?
Když otočím tuhle minci na druhou stranu, objeví se docela jiný příběh. Je tu parta zajímavých lidí. Ti, kterým já můžu dát kus ze sebe a oni zase něco mě. Vidím hodně praktické fungování v duchu něco potřebujeme vyřešit, tak jaký krok jdeme teď udělat? Vidím lokalitu, která mě vytrhla ze zajetých kolejí a inspirovala mě k tomu, abych neplakala nad tím, co už nemám, ale dívala se, co nového se otevírá. Je tu obor, kterého jsem se plna předsudků stranila a realita je hodně vzdálena od těch mých myšlenek. Prostě a jednoduše, vím, proč jsem právě tady.


⬆️ Proto je tak super se zastavit a vidět, co je zrovna teď. Proto je tak super mít kolem sebe lidi, kteří mi bez nějakého násilí pomáhají vidět to podstatné. Nebát se a prostě jet, i když si někdy odřu kolena...

V tenhle den na mě vyskočily i poznámky, které jsem si dělala s nosem zabořeným do knih Robina Sharmy. Každý den můžeme psát další kapitolu své knihy zvané život. A když se nám nelíbí hnee úvod kapitoly, můžeme otočit list a vidět úplně něco jiného...
 Jak bych prožila tento den, kdybych věděla, že je můj poslední?
 Za co mám být vděčna?
 Jakou jednu věc bych mohla dnes udělat, aby byl můj život neobyčejný?
 Co mohu udělat pro to, aby byl dnešek neuvěřitelně zábavný?
 Jak mohu dnes někomu pomoci?

Vzhůru do života s odřenými koleny, ale úsměvem na tváři ????

 

Buďme v kontaktu