Člověče, dotankuj palivo

#

Za okny o sobě dává vědět jaro. Mnozí z nás přetvářejí svůj business v reakci na změnu podmínek. Někteří šlapou na plyn a vrhají se do módu sportovní jízdy. Jiní využívají prostor k vydechnutí. Krom generálního úklidu domova se pouštíme do úklidu i v sobě samých.

Všimli jste si jako já toho fofru? Jeden den zveřejněná informace umí být v tak krátké chvíli neaktuální. Cokoliv neřekneme a neuděláme teď, zítra nemusí mít význam. Tahle rychlost změn se stává hnacím motorem našich životů, přizpůsobujeme se a hledáme si neustále cestu. I motor si ale občas žádá zastavení, generálku a výměnu oleje.

Co ve vás vyvolává ohlédnutí na přelom roku? Upřímně, kdo z nás počítal s tím, že budeme žít v nouzovém stavu? Kdo si dal do plánu, že přetvoří svůj business během pár dní? Asi nikdo z nás, že? Plány si vymalujeme pozitivně. Jsou ambiciózní a těšíme se na ně. A následná realita? Je vždycky okořeněná něčím, s čím jsme nepočítali. Buď tuhle jízdu přijmeme jako výzvu a přizpůsobíme ji aktuálnímu stavu silnice. Nebo taháme za ruční brzdu a za každou cenu se snažíme držet plánu…

Jít ruku v ruce s datem v kalendáři?

Kalendář. Ladí nás na stejnou vlnu, udává určité tempo našich životů. Připomíná události minulé. Napovídá, kdy se můžeme těšit na den, který je pro nás něčím speciální.
Určitě nejsem sama, kdo v dětství slýchal ony dobře myšlené rady typu, že si mám něco schovat na zvláštní příležitost. Jindy jsem s kamarády plánovala a do detailů vykreslovala průběh všelijakých akcí. Doslova si umíme naplánovat, jak se chceme v ten den cítit.

  • Neschovávej nic na zvláštní příležitost. Nikdy nevíš, jestli a kdy přijde.
  • Neplánuj, jak se budeš cítit. Nemůžeš to vědět dopředu a přijde zklamání, když to bude jinak.

Všimli jste si, že naskočit na vlnu dnešního dne a přítomného okamžiku bez ohledu na datum v kalendáři umí být obrovská sranda. Umíte si představit, jaké to je někoho překvapit dárkem v březnu, když má narozeniny v září? Nečekaná a neplánovaná radost je radost dvojnásobná. Neplánujte všechno do detailu. Dělejte věci, které vás zrovna napadnou, i když zrovna máme karanténu, možností je tu pořád tolik.

Kdo v mém životě hraje hlavní roli?

Když člověk nastoupí na palubu letadla, v instruktáži se dozví, že v případě nouze má nasadit kyslíkovou masku nejdřív sobě. Pak se teprve postarat o ostatní ve svém okolí. Pokud nejsem já v bezpečí a v pohodě, nedokážu být pomocí pro ostatní. Kdybyste si dnes vyslechli zprávu, která by obrátila váš život vzhůru nohama, dělali byste vše tak, jak to děláte dnes?

Setkávám se s lidmi, kteří dělají práci, jakou dělají, protože jim dává určitou jistotu. I přesto, že ji nemají rádi. Zdánlivou jistotu výdělku staví do popředí, smysl svého konání posouvají na další příčky. Paradox je, že psychický stav se odrazí na fyzickém stavu. Pak se nebojíme sáhnout po výdělku a vyměnit ho za péči o naše tělo. Ruku na srdce, co byste dnes opravdu dělali, kdyby strašák nezaplacená hypotéka neťukal na dveře?

Každý den je novou kapitolou

Život je jako kniha. Každé ráno je novou kapitolou v této knize. My jsme jejím autorem. Jsme to my, kdo svými činy a myšlenkami píše její příběh. Každé ráno začínáme psát novou kapitolu. Někdy se náš příběh zdá zábavný, poutavý, plný toho, co máme rádi. Jindy bychom raději všechno vymazali a dělali, že se to nikdy nestalo. Je snazší přijmout dobré i to horší jako součást života, než se s tím prát. Když se pereme, děje se jedině to, že přestáváme vnímat realitu. Žijeme si ve svých myšlenkách. Nelíbí se ti to? Skvělé je, že vždycky můžeš otočit list a psát další kapitolu. Úplně jinou. Tu, která odráží realitu kolem a ne myšlenky vznikající na základě poplašných zpráv.

Odpovědnost má své hranice

Ano, moje i ta tvoje. Známe je? Zaznamenávám pracovní inzeráty vyžadující od nového parťáka v týmu odpovědný přístup. Ženy hledající zodpovědné partnery pro společný rodinný život. 

Autor knížky si nese odpovědnost za své řádky, které sepsal. Je odpovědný za rozhodnutí, která v souvislosti s knihou udělal. Jeho odpovědnost tady končí. Není ani v jeho silách ovlivnit to, jak si každý z nás text vyložíme a spojíme s realitou, kterou zrovna prožíváme. Co aplikujeme do našich životů, jak to změní naše jednání. Neumí ovlivnit to, jak o ní budeme mluvit. My si neseme svůj díl v tom, jak k informacím přistoupíme. Jestli je budeme sdílet s někým dalším a toho jedince to nějak ovlivní, je mimo naši odpovědnost. Máte na hrbu svůj díl odpovědnosti nebo si berete na sebe i kus, který už není váš?

Buďme v kontaktu